Spolu s Jánem jsme studovali architekturu. Tento obor nás pohltil a nesmírně bavil. Během studia jsme oba nezávisle objevili tvorbu vizualizací a zamilovali si ji. Hned po škole jsme ani na chvíli nepřemýšleli, že se nechceme věnovat jen architektúře.

Krátce po ukončení studia nás na první velkou spolupráci oslovil náš vedoucí diplomové práce, Boris Redčenkov z A69. Pracovali jsme na projektu Terminál Smíchov. Tehdy jsme si uvědomili, že naše práce může ovlivnit podobu Prahy.

Říkat, že se podílíme na podobě budoucí Prahy, je možná přehnané. Zjednodušeně řečeno: architekt navrhuje, truhlář vyrábí nábytek, statik dimenzuje konstrukce a vizualizátor vytváří prezentaci hotového produktu. Jsme na konci dlouhého procesu tvorby architektury, často ještě před podáním žádosti o stavební povolení.

Jako architekti víme, že architektura není jen o konceptu a návrhu fasády. Prošli jsme si procesem vytvoření a realizace návrhu a víme, jak komplikované to je v porovnání s tvorbou vizualizace. Díky tomu chápeme naše klienty a snažíme se jim maximálně usnadnit dokončení jejich dlouholetého procesu.

Každý projekt bereme jako spolupráci, kde sdílíme nápady a myšlenky. Někdy objevíme chybu, kterou hned konzultujeme s klientem, nebo jsme dotazováni na náš názor či výběr materiálů. Tato zpětná vazba pomáhá klientům doladit jejich návrhy k dokonalosti. Být architektem je rozhodně výhoda při tvorbě vizualizací.

Často se setkáváme s otázkou: Proč neděláte architekturu? Tato otázka má někdy mírně ponižující podtón, ale existuje mnoho odpovědí. Několik zásadních je:

Různorodost projektů.
Od začátku jsme pracovali na stovkách projektů a vytvořili tisíce vizualizací. Pestrost nás baví. Jako architekti bychom se možná nedostali k navrhování filharmonie nebo rekonstrukci Václavského náměstí.

Dva týdny vs. pět let.
Tvorba vizualizací je krátký proces ve srovnání s návrhem a realizací stavby. Projekt, na kterém architekti pracují pět let, my vizualizujeme dva týdny. To nám dává svobodu a flexibilitu.

Baví nás to!
Dělat to, co vás baví, není jen klišé. Pokud vás práce baví, odráží se to ve všech částech vašeho života. Najít něco, co vás naplňuje, je důležité pro každého člověka.


Na druhou stranu nám občas přijde škoda, že na těch fantastických projektech, na kterých spolupracujeme, se účastníme jen jako subdodavatelé jisté části projektu. Přece jen historie si pamatuje primárně architekty.

Pokud vás práce baví, žijete jí. Možná si nás historie nebude pamatovat, ale důležité je, jak se z toho cítíme my. Je zázrak, že můžeme dělat to, co nás baví, a když to zkombinujeme s architekturou, je to obrovská výhra.

Když se procházíme místem, které známe do posledního obrubníku a lampy, a vidíme, že návrh, na kterém jsme spolupracovali, dostává reálnou podobu, zahřeje nás to u srdce. Není nic krásnějšího než vidět, jak se něco z papíru mění na skutečné tvary. To nás motivuje dělat projekty krásnější a lepší.

Postavit něco je obrovský počin. Ať už je to na vesnici nebo v metropoli. Ku našemu štěstí se toho v hlavním městě odehrává více, a staví a rekonstruuje se tu na každém kroku. Oproti tomu u nás v Martině (odkuď jsem), což je ve středu Slovenska, se toho moc nestaví, kromě rodinných domů v suburbánních částech. Proto jsem byl velmi nadšený, když nám jeden náš klient poslal projekt na zpracování kousek od mého bydliště.

Vidět, jak se rozrůstá a mění město, kde jste vyrůstali, je podle mě vždy fascinující pozorovat. Ale důležitější pro nás je vztah k projektu, na kterém spolupracujeme. Přeci jen vidět jak se staví terminál je jiné jako když vidíte jak se staví rodinný dům, ty měŕítka jsou nesrovnatelný a práce na tom také. Proto spíše záleží na projektu ako takovém. A taky záleží i na samotném procesu tvorby vizualizací, jaký to má průběh, jak na to reagují klienti a jaký je výsledný pocit z naší práce.

Svět je velké místo a čím více projektů pomůžete odprezentovat, tím je větší pravděpodobnost, že se můžete jít reálně podívat na skutečnou stavbu. Ať už je to v Praze, Bratislavě, Plzni, Martině, Indonésii, Dubaji nebo v Řecku.